Vydání akustické či – jako v tomto případě – poloakustické nahrávky již v současné době není ničím neobvyklým. Občas se provedení vyvede (např. THE GATHERING a jejich živák „Sleepy Buildings“), jindy nikoliv… Tak jako tak, ve valné většině případů se jedná o záležitost určenou spíše jen sběratelům či ortodoxnějším přívržencům toho kterého seskupení. Do podobné kategorie spadá i ANATHEMA a jejich aktuální kompilace „Hindsight“. Zlí jazykové tvrdí, že kapela již nemá co nabídnout, pročež jistě očekávají jeden z posledních hřebíčků do rakve druhdy zbožňovaného spolku. Já však tento názor nesdílím – liverpoolští mě stále baví, s jejich „radioheadovatěním“ nemám ani ten nejmenší problém a možná jako jeden z mála očekávám s napětím novou nahrávku.
Věnujme se však této kompilaci – již dříve byly tu a tam zveřejněny jisté akustické verze starších skladeb (např. na další výběrovce „Resonance“), avšak až nyní se britští sympaťáci rozhodli přeměnit deset ze svých největších hitů (plus jednu novinku k tomu). Síly jsou přitom rozloženy poměrně rovnoměrně mezi všechna alba počínaje „Eternity“ (největší zastoupení má vcelku očekávaně prozatím poslední řadovka „A Natural Disaster“, z níž se na album dostaly hned tři tracky). Nutno říci, že výběr je poměrně reprezentativní a skladby, které ANATHEMA zvolila, si o podobnou transformaci jen a jen říkaly. Vesměs se jedná o emocionálně vypjaté kousky, kterým křehká podoba tuze svědčí – přesmutné klasiky jako „Fragile Dreams“, „Inner Silence“ či „One Last Goodbye“ (s poněkud haprujícím vokálem) z období staršího, stejně jako nádherně gradující „Leave No Trace“, „Temporary Peace“ a „Flying“ z období novějšího. Potěší také zařazení minimalistické „Are You There?“, která dostává v semi-akustickém provedení zcela nový rozměr, je snad ještě lepší než originál a lze ji označit za jednu z nejpovedenějších (obecně je možno hovořit o tom, že především kompozice z posledních dvou alb zní v této podobě velice přitažlivě). Výrazně však zaostává singlová novinka „Unchained (Tales Of The Unexpected)“, která obzvlášť v porovnání se zbytkem alba působí dosti vycpávkovým dojmem.
Nová aranžmá skladbám určitě svědčí. Akustické, elektrické i orchestrální prvky v globálu vytvářejí poměrně zajímavý souhrn z toho nejlepšího, co kdy ANATHEMA nabídla. Výsledek je však pochopitelně určen pouze pro uši fanoušků nejvěrnějších, k čemuž snad ani není třeba dodávat více. Berte nebo nechte být.